Židovský hřbitov

Vítejte na Židovském hřbitově Moravský Krumlov, posledním němém svědku židovské komunity ve městě. Prosíme o dodržení několika zásad na tomto posvátném místě respektující židovskou tradici a úctu k zesnulým:

• Hřbitov je místem ticha. Nekřičte a nevyvolávejte hlučné situace.
• Náhrobek je posledním mementem zesnulého. Zbytečně se náhrobků nedotýkejte.
• Úcta k prostoru. Neodhazujte odpadky.
• Kamínek úcty. V židovské tradici je zvykem pokládat na hrob místo květin kamínky. Pokud nějaký na hrobě objevíte, ponechejte jej na místě. Je možné, že tam leží záměrně.

Tento audioprůvodce vychází z knižní předlohy ŽIDOVSKÁ OBEC V MORAVSKÉM KRUMLOVĚ od autorů Evy Grunové a Jaroslava Klenovského. Majitelem krumlovského židovského hřbitova je Federace židovských obcí v České republice. Na vstupní bráně je umístěna pamětní deska obětem holocaustu z roku 2005.

Doporučujeme si k poslechu vzít s sebou mapku stezky visící na řemínku, kterou prosím po projití vraťte zpět na řemínek.

Krumlovský židovský hřbitov je jako mnoho jiných židovských hřbitovů historicky opatřen dvěma vstupními bránami – bránou pro židovské občany a bránou pro koheny. Kohenové mají v židovské společnosti specifické postavení, včetně privilegia vykonávat některé obřady, týkající se chrámové služby. Postavení kohena, tedy pomocného kněze, je dáno dědičně na rozdíl od rabína, který svého postavení dosáhl vzděláním. Rabín je učitelem a duchovním vůdcem židovské komunity.

Márnice „Bét Tahara“ – dům, sloužící k rituálnímu očištění zesnulého před pohřbem se nacházel spolu s bytem hrobníka po vaší levé straně. Tato budova byla v letech 1959 až 1961 přestavěna k obytným účelům.

Náhrobky hřbitova jsou pro lepší orientaci rozděleny do sektorů: „sektor A“, „sektor B“ a „sektor C“.

Sektor A se nachází po vaší levé ruce a táhne se podél zdi na kopec. Sektor B je na nejvyvýšenějším místě hřbitova. Nachází se v něm nejvíce náhrobků, patří do něj i oblast s hroby rabínů a mladší náhrobky. Sektor C se rozprostírá přímo před vámi a nalézají se v něm náhrobky ze 17. a 18. století. Nejstarší náhrobek je datován k roku 1613.

Nyní se vydáme po směru hodinových ručiček vlevo, podél obydlí do sektoru A.

Židovská obec v Moravském Krumlově patří mezi nejstarší na Moravě, přičemž první rodiny se zde začaly usazovat koncem 14. století. V roce 1547 byla pravděpodobně postavena synagoga. V 16. století zde žilo 26 židovských rodin. Židé čelili značným omezením v právech, která se týkala pobytu ve městech, nabývání půdy a přístupu do škol či úřadů. Následkem toho byli Židé nuceni zabývat se ve starší době půjčováním peněz na úrok a obchodu. Byli zatíženi vysokými daněmi a poplatky, které měli povinnost odevzdávat vrchnosti.

Vytvoření ghetta

Po ničivém požáru v Moravském Krumlově v roce 1690 kníže Maxmilián nařídil oddělení Židovské ulice od města zdí, aby předešel podobným neštěstím. Židé se proti tomu bránili a získali povolení, aby místo zdi byla tato ulice oddělena pouze branami. Za císaře Karla VI. byla vydána nařízení, která ještě více omezila židovskou populaci v českých zemích. Židé se nesměli usazovat tam, kde předtím nesídlili, byla zřízena oddělená ghetta a počet židovského obyvatelstva byl kontrolován systémem evidence s maximálním počtem 5 106 rodin pro celou Moravu.

Toleranční patent císaře Josefa druhého z roku 1781 evidenci upravil a počet navýšil. Počet familiantů pro Moravu vzrostl a bylo uznáno 52 židovských obcí. V Moravském Krumlově bylo povoleno 49 familiantů žijících ve 42 domech.

V roce 1830 měla krumlovská židovská obec 356 obyvatel, což představovalo 23 % z celkového počtu obyvatel města. Bylo to nejvíce židovských obyvatel v historii Moravského Krumlova.

19. století

Rozhodující změnu v postavení Židů přinesl revoluční rok 1848 s vyhlášením rovnosti občanů a náboženské svobody. Místo vrchnostenských úřadů nastoupila státní správa. V 50. letech vznikla v Moravském Krumlově samostatná Židovská politická obec, která se sloučila s osadami Rakšice, Rokytná a Dobřínsko.

Židé začali opouštět ghetta a stěhovali se do větších měst, což vedlo k rozvoji jejich podnikatelské činnosti. Od roku 1848 evidujeme pokles počtu židovských obyvatel v Moravském Krumlově, kteří se nejčastěji stěhovali do Brna, Znojma, Vídně či USA.

Tragický osud

V roce 1938 prosadil poslední majitel krumlovského panství Rudolf Kinský přičlenění Moravského Krumlova k Sudetům, čímž se město stalo součástí Velkoněmecké říše. Po vzniku Protektorátu byli místní Židé deportováni do ghetta Terezín a do koncentračních táborů.

Členové a členky pohřebního bratrstva, tak zvaného chevra kadiša se starají o organizaci pohřbu. Zemřelí podle tradice nesměli být ponecháni přes noc v domě, proto byli v den úmrtí pokládáni do márnice, kde členové chevra kadiša zajistili rituální očistu těla. Po rituální očistě byl zemřelý oděn do bílého rubáše a uložen do dřevěné rakve. Zemřelému byly do úst a do očí položeny střípky, pod hlavu hlína ze země Izrael a byl pohřben tváří k Jeruzalému – u nás na východ. Náhrobní kámen, tedy „maceva“ byl vztyčen většinou až rok po uložení do hrobu, u aškenázkých komunit u nohou zesnulého.

Zdejší nejstarší náhrobky patří typově do skupiny aškenázských náhrobků, které jsou charakteristické pro střední Evropu. Tyto náhrobky mají specifické rysy jako jsou jednoduchý tvar a materiál – nejčastěji pískovec. Na místním hřbitově můžeme vidět i mladší náhrobky z žuly či mramoru.

Co je na náhrobcích?

Většina náhrobků na zdejším hřbitově obsahuje nápis v hebrejštině. Z 19. století se zde dochovaly náhrobky s nápisy v německém jazyce, jeden náhrobek je napsaný česky. Obsahem nápisu je jméno zesnulého, jméno otce a datum úmrtí podle židovského kalendáře. Obsahem epitafu bylo chvalořečení o dobrých vlastnostech a skutcích zesnulých, v pozdější době se obsahem stává vyjádření smutku pozůstalých. Ve spodní části je vepsána zkratka TNCBH, která se čte jako tanceva, což můžeme přeložit jako: Nechť je jeho duše pojata do svazku věčného života.

Překlad Jicchakova náhrobku

Nápis začíná datem 5. sivan 452, který představuje datum 10. května 1692.

Citace: Kámen tento, který zesnulému bude náhrobkem a svědkem. Zde je uložen primas gacin, ctěný rabi Jicchak, syn učitele rabi Jisraele, knížete levitů. Jeho dům byl také otevřen chudému, ze svého chleba dal potřebnému a také jednal správně. Nechal opravit zeď hřbitova. V zásluze této, nechť je jeho duše pojata do svazku věčného života.

Symbol konvičky ve vrchní části náhrobku nám sděluje, že zesnulý patřil mezi levity. Pojďme si nyní něco málo říci o tradičních symbolech. Po cestě podél zdi si můžete některé z nich prohlédnout.

Náhrobek „maceva“, nebo též „eben zichron“, tedy kámen vzpomínek. Symboly, které se nacházejí na vrchní části náhrobku vyjadřují jméno, rod, vlastnosti nebo povolání zesnulého.

Levité, potomci chrámových služebníků patřících k rodu řadových kněží, kteří se v synagogách starají o rituální umývání rukou kněží, jsou znázorněny symbolem soupravy konvičky a mísy.

Kohenové, tedy příslušníci rodu biblických velekněží mají symbol žehnajících rukou. Obraz lva je symbolem pro hebrejská jména Arje, Jehuda nebo Leb; jelen pro jméno Hirsch, šesticípá hvězda pro jméno David, růže pro Rosa, atd.

Pojďme se podívat na nejvýše položené místo hřbitova, mezi mladší náhrobky do okrsku rabínů a některých osudů židovských osobností moravskokrumlovska.

Pro lepší orientaci mezi náhrobky, uvádíme čísla náhrobků, která jsou součástí mapky.

B 31 – rabínský okrsek

Díky písemnému zápisu rabína z Dolních Kounic Heinricha Flesche, známe přes dvacet rabínů, působících v Moravském Krumlově. Tento seznam začíná v 16. století. Většina rabínů své místo působení změnila. Z dochovaných náhrobků krumlovského hřbitova, jsou čitelné čtyři rabínské náhrobky, a to z mladší doby, konkrétně z devatenáctého století. Posledním krumlovským rabínem byl doktor Adolf Hahn.

B32 – hrobka barona Jakuba Dormitzera a jeho manželky Pavlíny. Tato židovská šlechta získala koupí roku osmnáctset sedmdesátdva tulešický velkostatek, který byl majetkově propojen s velkostatkem rešickým. Hrobka byla v minulosti několikrát vandaly násilně otevřena.

B 68 – Samuel Gairinger provozoval od 80. let devatenáctého století největší průmyslový podnik ve městě – mechanickou tkalcovnu a barvírnu, která stála na místě bývalého podniku Vertex.

B 26 – Karel Schwarz založil v Krumlově knihtiskárnu, kterou po jeho smrti řídil za okupace deportovaný Artur Rosenzweig.

V tuto chvíli zamíříme k poslednímu vztyčenému náhrobku na tomto hřbitově.

Roku 1937 je zde poslední pohřbený občan židovské národnosti na tomto hřbitově. Založil na místě dnešní pošty prosperující obchodní dům s konfekcí. V rodinném podniku pokračoval jeho syn Artur se ženou Trúdou. Vnučka Arnoštka byla jedinou přeživší deportovanou židovskou občankou Moravského Krumlova, která zemřela roku 1997 ve Zlíně.

VZPOMÍNKA NA TY, KTEŘÍ NA HŘBITOVĚ NEJSOU

Celkem bylo za nacistické rasové perzekuce deportováno 29 občanů Moravského Krumlova židovské národnosti. Mezi nimi 5 dětí ve věku od 11 do 16 let. Sestry Glücksmannovy (Arnoštka 16 let, Eliška 11 let, Františka 15 let), Erich Rosenzweig (16 let) a Bertička Weisová (14 let). Nechť je jejich duše pojata do svazku věčného života.