Rozhovor s dramaturgem Kulturního a kreativního centra v Moravském Krumlově Lukášem Krejčím.
Nedělní dopoledne v Kulturním a kreativním centru Moravský Krumlov budou od února do června patřit dětem. A jejich rodičům a prarodičům. Cyklus Nedělní pohádky nepohádky – Divadlo pro celou rodinu nabídne pět velmi různorodých představení. O tom, proč jsou na programu právě tato, jsme si povídali s dramaturgem Lukášem Krejčím. Cyklus Nedělní pohádky nepohádky nabídne jednou měsíčně v neděli pět velmi různorodých představení, která nejsou klasickými pohádkami, ale rozhodně se u nich bude bavit celá rodina.
Lukáši, když se podíváme na letošní nabídku nedělních pohádek, je hodně pestrá. Japonci, klauni, detektiv, Maxipes Fík, indická legenda… Jak o tom přemýšlíš?
Snažím se, aby to nebyla jen jedna linie. Aby to nebyly „jen“ klasické (loutkové divadlo) pohádky, ale aby malí i velcí diváci měli možnost vidět něco trochu jiného, proto ten podtitul pohádky nepohádky. Chtěl bych krumlovským divákům nabídnout pestrost – žánrovou, výtvarnou i tematickou. Aby si v tom našly svoje malé děti, větší děti i rodiče. A aby se Krumlov nebál objevovat něco nového.
Začneme hned únorem. 1. 2. přijede Noryuki Sawa s japonskými pohádkami. Proč právě on?
Protože to je přesně ten typ věci, který běžně neuvidíte. Nori Sawa je to famózní japonský loutkář a pedagog, z ostrova Hokkaido který zahraje pásmo tradičních evropských pohádek, jako například Červená Karkulka a pár japonských pohádek, ale v úplně netradičním a originálním provedení. Během hodiny Nori odehraje několik pohádek, které možná budete znát, ale uvidíte, tak jak jste je nikdy neviděli. U každé pohádky využívá jinou výtvarnou a divadelní techniku. Nori užasně pracuje s loutkami, které dokonce i vyrábí přímo na jevišti, originálně využívá projekce, je mistrem divadelní zkratky a umí vytvořit velmi vtipné momenty, srší neuvěřitelnou energií a velmi roztomile mluví česky. Děti uvidí jinou kulturu, jiný styl vyprávění, jiný rytmus. A přitom je to pořád pohádka – srozumitelná, hravá, živá. Přijde mi strašně důležité ukazovat, že svět pohádek nekončí u českých večerníčků.
V březnu nás čekají Labil Bones – Cvičenci za čárou. To už z názvu zní úplně jinak.
To je úplně jiná energie. Klauniérské novocirkusové představení světové úrovně. Oni hodně fungují s publikem Je to živé, hravé, hodně vtipné. A upřímně – tohle je přesně ten typ představení, kde se smějí děti i dospělí. A často ještě cestou domů. Soubor Labil Bones patří ke špičce současné klauniérské a novocirkusové scény. Jejich členové mají zkušenosti z prestižních mezinárodních projektů včetně spolupráce s Cirque du Soleil, což se výrazně odráží v preciznosti, fyzické zdatnosti i práci s publikem. Jejich představení jsou postavená na dokonalém načasování, pohybovém humoru, gagových situacích a přímém kontaktu s diváky.
Představení Za čarou je o dvou nešikovných sokolech, kteří se snaží zacvičit dokonalou sestavu a do budovy Kulturního a kreativního centra vrátí zpět sokolského ducha.
V dubnu přijede Divadelní spolek Jaromír s Inspektorem Kluzó. Detektivní pohádka – to není úplně obvyklé.
Není, a stejně tak ani není obvyklý způsob, jakým Mirek a Jarka Sýkorovi hrají a pracují s publikem. Diváci milují jejich humor, dvojsmyslnost a vtipné nápady. Jejich představení jsou plná improvizace, která často vychází z interakce s publikem. Přesně takové je představení Inspektor Kluzó. Je takový popletený detektiv, který se pořád motá do vlastních omylů. Je to hodně komické, rychlé, plné zmatků. Děti sledují příběh a zároveň se smějí tomu, jak je hlavní hrdina nešikovný. Je to ideální kombinace pohádky a detektivky.
V květnu se na jeviště dostane Maxipes Fík. Tady asi není třeba dlouze představovat.
Přesně tak. To je klasika. Lidi ho znají, mají ho spojeného s dětstvím. Na jevišti je velká loutka Fíka, čtyři herci, kteří ho vodí a dohrávají mu situace.
A závěr patří Divadlu Líšeň a inscenaci Sávítrí. Když jsi o tom mluvil, bylo vidět, že je to tvoje srdcovka.
To je. Za mě jedno z nejpoctivějších a nejnápaditějších loutkových divadel, co u nás máme. Kam přijedou, tam sbírají mezinárodní ceny. Sávítrí je inspirovaná staroindickou bájí a také orientální výtvarnou estetikou. Je to stínová hra s dvouplošnými loutkami vedenými zespoda. Celý příběh provází vypravěč, který hraje na netradiční nástroj, který si sám vyrobil. Loutky se prosvěcují, vznikají světelné efekty, stíny… Je to výtvarně velmi krásná věc.
A příběhově?
Je to klasický silný příběh. Je tam zlo, které se porazí – a porazí ho láska. Jsou tam i vtipné momenty, není to těžké ani smutné. Je to atmosférické, poetické a přitom srozumitelné i pro děti.
Když se na to podíváš jako celek – co mají všechny ty pohádky společné?
To, že jsou živé. Že fungují s publikem. Všechny jsou svým způsobem komedie, všechny pracují s humorem, s překvapením, s výtvarnou stránkou. A hlavně – nechci, aby rodiče přišli jen „odsedět“ pohádku. Chci, aby to byl zážitek pro celou rodinu.
Takže neděle v Moravském Krumlově mají být o společném zážitku.
Přesně. Aby se děti těšily, rodiče se těšili s nimi a aby si z toho každý něco odnesl. Smích, zážitek, obraz, který zůstane v hlavě. To je pro mě ideální pohádka.
Lukáš Krejčí, dramaturg, produkční, člověk divadla
Lukáš Krejčí se pohybuje v divadelním prostředí více než osmnáct let. K divadlu se dostal už v dětství, první zkušenosti sbíral na jevišti i v zákulisí. Po návratu z Anglie působil v Divadle Polárka jako hrající technik, kde se poprvé naplno potkal s profesionálním divadlem a jeho provozem. Postupně se začal věnovat produkci a dramaturgii, spolupracoval i s anglickým divadlem a dnes stojí za dramaturgií a produkcí řady projektů. Divadlo vnímá jako živé, obohacující prostředí plné inspirativních lidí. Při výběru představení klade důraz na pestrost, kvalitu, práci s publikem a výtvarnou stránku. Do programu rád zařazuje jak známé tituly, tak netradiční projekty a zahraniční soubory. Jeho cílem je, aby si v divadle našli své děti, dospělí i celé rodiny – a aby se publikum nebálo objevovat nové formy a žánry.
