U zrodu Malého festivalu loutky stála Jessica Horváthová. Přinášíme vám s ní rozhovor.
Malý festival loutky letos slaví dvacátý ročník. Začínal jako malý pokus v několika obcích, dnes za diváky vyrážejí soubory napříč regionem. U jeho zrodu stála Jessica Horváthová – žena od filmu, castingu a divadla, která má o hercích a souborech přehled jako málokdo. Letošní Malý festival loutky začíná 3. září a potrvá do 6. září. Nabídne i speciální představení pro dospělé – v podání Divadla Líšeň se můžete těšit ve čtvrtek 3. září od 19 hodin na inscenaci Putin lyžuje, kterou odehrají na zámku v Moravském Krumlově.
Jessico, vy jste celý život tak trochu mezi filmem a divadlem. Jak jste se k tomu dostala?
Vystudovala jsem fotografii v Brně a potom kameru na FAMU. Několik let jsem pracovala jako kameramanka, pak jsem asi deset let tlumočila a překládala a v roce 1985 jsem se k filmu zase vrátila. Po revoluci jsem založila hereckou agenturu, ze které vzniklo Casting studio CINE-JESSY. Takže se kolem herců pohybuji prakticky celý život.
A loutky? Proč právě ty?
Protože pro spoustu dětí je loutkové divadlo první opravdové setkání s divadlem. Nejdřív jsou pohádky od rodičů a prarodičů, potom loutky, kino, velké divadlo… tedy pokud dětem mezitím nevložíme do ruky tablet a telefon.
Jak vznikl Malý festival loutky?
Před dvaceti lety byl můj tehdejší manžel Jiří Stanislav starostou Horních Dubňan a Vítězslav Jonáš starostou Dukovan. Jiří vzpomínal, že právě v Horních Dubňanech poprvé viděl loutkové divadlo. Napadlo nás tedy zkusit malý festival. ČEZ nám tehdy přispěl a během jednoho víkendu se odehrálo devět představení v Dukovanech, Horních Dubňanech a Rouchovanech. A ono to překvapivě fungovalo.
Dnes je festival zajímavý tím, že diváci nemusí nikam cestovat.
Přesně. Divadlo přijede za nimi. To je princip, který se za těch dvacet let osvědčil. Obce si vyberou, že chtějí být součástí festivalu, já hledám vhodné soubory a představení a potom se skládá program. Je to taková skládačka.
Podle čeho soubory vybíráte?
Musím vědět, kdo kde hraje, co dělá a jaké má představení. To je ostatně moje práce i v castingu. Snažím se přivážet nové soubory, ale také držet ty, které se osvědčily. Hodně pomáhají dlouholeté vztahy a přátelství.
Máte svůj nejoblíbenější ročník?
Asi ten první. Byli jsme nadšení, že se vůbec něco takového podařilo a že na to lidé přišli. Teprve později jsme zjistili, že organizovat festival není až taková legrace.
Co byste doporučila z letošního programu?
Všechno, co kdo stihne. Každé představení je jiné a byla by škoda vybírat jen jedno.
A co si přejete do dalších let?
Aby festival pokračoval a lidé, kteří o něm budou rozhodovat, ho brali jako něco, co už k regionu patří. Děti by měly mít možnost potkat živé divadlo.
A ještě něco na závěr?
Ano. Ať jsou všichni v klidu a věří, že budu zdravá. Protože až jednou nebudu moct, hodím to celé na Lukáše Krejčího, dramaturga Kultury Moravský Krumlov (smích). A ten už by si měl začít pamatovat jednu základní věc – umělec je jako malé dítě.
PŘEHLED VŠECH DIVADEL NAJDETE ZDE.
