V Moravském Krumlově byl první kámen zmizelých položen v roce 2020 Františku Vašákovi. Kultura Moravský Krumlov společně se studenty místního gymnázia v roce 2025 k 80.výročí konce 2. světové války zahájilo projekt, který má ambici vytvořit medailony a položit kameny zmizelých všem krumlovským obětem holocaustu. V první etapě byly položeny kameny rodinám Glücksmannových, Weiszových a Tandlerových.
Kameny zmizelých (Stolpersteine) jsou pamětní kameny zasazené do chodníků před domy obětí nacistického režimu. Projekt zahájil německý umělec Gunter Demnig v roce 1992. Každý kámen je mosazná destička o velikosti dlažební kostky, na níž je vyraženo jméno, datum narození a osud osoby, která byla pronásledována – nejčastěji to byli Židé, Romové, političtí odpůrci nebo homosexuálové.
Cílem projektu je připomenout jednotlivé oběti přímo v místech, kde žily, a uchovat jejich památku v každodenním prostoru. Kameny jsou dnes rozmístěny v desítkách zemí Evropy a tvoří největší decentralizovaný památník holokaustu na světě. V České republice se první kameny objevily v roce 2008.
František Vašák
František Vašák se narodil 25. srpna 1896 v Popovicích u Kroměříže do rolnické rodiny. Měl pouze základní vzdělání, ale od mládí se zapojoval do veřejného života, mimo jiné jako aktivní člen Sokola.
V roce 1915, během první světové války, padl do ruského zajetí u Lublinu. O rok později, 3. října 1916, se v Borispolu přihlásil do Československých legií. Do služby byl přijat 7. října 1917 a jako četař působil u telegrafní roty v Rusku.
Po první světové válce se František usadil v Moravském Krumlově, ale dojížděl za prací do Brna, kde působil jako zemský úředník. S manželkou Kristýnou vychovával tři syny – Zdeňka, Oldřicha a Milana. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se s rodinou přestěhoval do Brna, kde žili na dnešní ulici Milady Horákové.
Za druhé světové války se zapojil do domácího odboje proti nacistické okupaci. Jeho činnost však byla odhalena a 15. června 1944 byl při návratu domů zatčen gestapem. Byl vězněn v nechvalně proslulých Kounicových kolejích a později deportován do koncentračního tábora Flossenbürg, kde byl veden pod číslem 35056 a zřejmě na břišní tyfus zemřel 5. února 1945.
František Vašák se stal symbolem odvahy – jako legionář i jako člen odboje zaplatil za svou oddanost vlasti životem.
Moravskokrumlovští židé
Historie židovské komunity v Moravském Krumlově sahá až do počátku 15. století, kdy se objevují první písemné zmínky o přítomnosti Židů ve městě. Po staletí tvořili důležitou součást městského života, zejména jako obchodníci, kteří přispívali k hospodářskému rozvoji regionu.
Zásadní změnu přinesl rok 1848, kdy došlo ke zrovnoprávnění všech obyvatel Habsburské monarchie před zákonem. Pro židovské obyvatele to znamenalo větší svobodu pohybu a možnost plného zapojení do veřejného a hospodářského života. Mnozí se v následujících desetiletích začali stěhovat za prací do větších měst, kde viděli lepší příležitosti pro sebe i své rodiny.
Tento odliv vedl postupně k úbytku židovských obyvatel v Moravském Krumlově. Před vypuknutím druhé světové války, v roce 1938, zde žilo již jen 11 židovských rodin – celkem 29 osob. Osudy těchto lidí během nacistické okupace dodnes často zůstávají zahaleny nejistotou, neboť se o nich dochovalo jen málo informací.
Další ztrátu paměti přinesly požáry a bombardování, které město v minulosti postihly. Mnohé cenné dokumenty a památky tak byly nenávratně zničeny. Přesto je důležité si připomínat přítomnost židovské komunity v Moravském Krumlově jako nedílnou součást jeho historie.
Glücksmannovi
Rodina Glücksmannových patřila k významným židovským rodinám Moravského Krumlova. Po několik generací její členové působili jako obchodníci a aktivní součást místní komunity. Hlásili se k československé národnosti a zapojovali se do společenského života prostřednictvím českých spolků.
Už v roce 1882 vlastnil Alexander Glücksmann severně od dnešního hotelu obchod se smíšeným zbožím. Jeho syn Jindřich, známý podnikatel, vybudoval na místě dnešní pošty prosperující obchodní dům s konfekcí, který nabízel široký sortiment — pánské a dámské látky, pletené zboží i prádlo. Díky tomu byl významným obchodním centrem města. Pohřeb Jindřicha Glücksmanna se stal v roce 1937 posledním židovským pohřbem v Moravském Krumlově.
Osud rodiny tragicky poznamenala druhá světová válka a holocaust. V roce 1942, během nacistického pronásledování, přežila z celé rodiny jediná Arnoštka – Erna Glücksmannová, provdaná Hudcová. Po válce žila ve Zlíně, kde také 12. prosince 1997 zemřela.
V domě Glücksmannových žila Ema Glücksmannová (nar. 1867 v Boskovicích), její snacha Gertruda Glücksmannová (nar. 1895) se svými třemi dětmi – Arnoštkou (1926), Františkou (1927) a Eliškou (1931). Dívky se narodily v Moravském Krumlově a Brně. Spolu s nimi zde žila i Margareta Hohenbergová (nar. 1899 v Podivíně) a služebná. Většina členů rodiny byla deportována a zahynula v roce 1942 v Rize. Ema Glücksmannová zemřela v Brně, osud Margarety Hohenbergové zůstává nejasný.
Po válce padlo rozhodnutí začlenit někdejší dům rodiny Glücksmannových do nové urbanistické podoby jižní strany náměstí podle návrhu architekta Jiřího Auermüllera. Budova byla stržena a s ní zmizela i většina hmatatelných vzpomínek na rodinu, která byla po desetiletí nedílnou součástí města.
Weiszovi
Ferdinand Weisz se narodil v roce 1891 v Malackách. V roce 1924 se přestěhoval do Moravského Krumlova, kde se oženil s Gretou, dcerou židovského obchodníka Salomona Bergera. Ten v té době vedl obchod se smíšeným zbožím v domě číslo 19. Po jeho smrti převzal Ferdinand vedení obchodu a spolu s Gretou a dcerou Bertou, která se narodila v roce 1928 v Brně, zde žil i nadále. V domácnosti jim pomáhala služebná Vlasta Nováková.
Rodina Weiszových se plně zapojila do života města a po řadu let tvořila jeho přirozenou součást. Jejich osudy krutě přerušila nacistická perzekuce, když byli deportováni do koncentračního tábora v Rize a 15. ledna 1942 zavražděni. Jejich životy, stejně jako životy mnoha dalších židovských obyvatel Československa, ukončil holocaust.
Osud Salomona Bergera zůstává neznámý. Tragický příběh rodiny Weiszových však i po desetiletích připomíná hrůzy, které nacistický režim způsobil nevinným lidem, a nezměrnou ztrátu, kterou znamenal pro celou komunitu.
Tandlerovi
V domě s původním označením č. 38 žila Dora Tandlerová, vdova po Theodoru Tandlerovi. Její domov byl skromný, ale pro rodinu měl hluboký význam – sdílela jej s dalšími blízkými, mimo jiné s Heřmanem, studentem, a Emou, švadlenou. Žili tiše a soudržně, než jejich životy krutě přerušily události druhé světové války.
Dora a Heřman byli deportováni do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde zahynuli 22. října 1942. Ema přišla o život dříve – 12. června 1942 v Trawnikách. Osud Erny Tandlerové, další členky rodiny, zůstává nejasný. Podle některých svědectví zemřela při transportu do Trawniků téhož roku.
Tragický příběh rodiny Tandlerových ukazuje, jak holocaust nemilosrdně zasahoval do obyčejných lidských osudů. Jejich životy jsou dodnes tichým svědectvím o ztracených příbězích, na které nesmíme zapomenout.
Autoři textu:
Vojtěch Hlávka, Robin Peterka, Robert Oprchal, Adéla Řezáčová, Lucie Řiháčková, Tereza Skaláková – Gymnázium Moravský Krumlov
Lektor: Mgr. Šárka Kočí – Gymnázium Moravský Krumlov
Zdroje:
BRÜCKOVÁ, Marie. Moravský Krumlov ve svých osudech. Vlastivědná knihovna moravská. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost pro Město Moravský Krumlov, 2009. ISBN 978-80-86249-56-8.
GRUNOVÁ, Eva a KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovská obec v Moravském Krumlově. Moravský Krumlov: Město Moravský Krumlov, 2002. ISBN 80-239-0972-X.
Osobní archiv Evy Grunové
Pozůstalost Františka Vašáka
PRYMUSOVÁ, Hana. Krumlov před léty. Zrcadlo. 2013, roč. 12, č. 07/2013, s. 4.
PRYMUSOVÁ, Hana. Krumlov před léty. Zrcadlo. 2013, roč. 12, č. 18/2013, s. 6.